V 17. a v 18. století byl tetřívek u nás poměrně vzácný. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo v našich zemích k jakési populační explozi. Vyskytoval se u nás od nížin až po polohy vysokohorského charakteru s porostní skladbou odpovídající tundrám a tajgám s nálety břízy a olše, dokonce i v okolí Brna a u Brandýsa nad Labem. O jeho vysokých stavech svědčí odstřely v tisících kusech.
Tak například v roce 1910 se lovilo 8762 kusů, v roce 1933 činil úlovek přes sedm tisíc ptáků. Po druhé světové válce nastal prudký pokles stavů a například od roku1955 do roku 1977 se v České republice zmenšila plocha osídlená tetřívky o 85 %. To dokládá i počet úlovků, který v roce 1975 činil již jen 561 kusů.
Popsaný dramatický úbytek byl způsoben výraznými změnami v krajině (meliorace, intenzifikace zemědělství a další antropogenní vlivy). V letech 1965 až 1975 byl odhadovaný početní stav tetřívka v celé České republice ve výši 7500 až 9000 kusů, což v minulosti byl roční odstřel. Od roku 1976 během následujících deseti let klesly stavy tetřívků u nás na asi 1500 kusů.
Lov tetřívka byl povolován na základě vyhlášky č. 10/1975 Sb., o hájení a o době, způsobu a podmínkách lovu některých druhů zvěře, kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o myslivosti. Ještě po roce 1996 bylo možno u nás lovit tetřívky na základě výjimky podle předpisů o ochraně přírody a krajiny dle vyhlášky č. 134/1996 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti v době od 16. dubna do 15. května. Dnes je tetřívek zařazen mezi kriticky ohrožené druhy naší přírody.
Biologie tetřívka
Typickým projevem tetřívka je tok, který probíhá v době od března do května na společných tokaništích v přehledném terénu podhorských luk. Typickým zvukovým projevem kohoutků při toku je tak zvané pšoukání a bublání. Při toku dochází mezi kohoutky k zuřivým bojům. Proto je někdy nazýván jako „černý rytíř“.
Po toku se kohoutci již nevěnují svým dočasným družkám a ani výchově svého potomstva. Slepička tetřívka snáší 6 až 10 vajíček, z kterých se kuřata líhnou za 23 až 26 dnů. Mláďata popoletují již po deseti dnech a ve věku jednoho až půldruhého měsíce již hřadují po způsobu dospělých na stromech.
Potravou kuřat v prvních týdnech života je hmyz. Bez této složky potravy nejsou kuřata schopná přežít. Na přežití kuřat má vliv také studené a deštivé počasí v červnu a stav jejich predátorů (dravci, šelmy a černá zvěř).
Složení potravy dospělých ptáků má výrazně sezónní charakter. Převažuje rostlinná potrava – nejrůznější vegetativní a generativní části dřevin a bylin (semena a pupeny břízy a olše, trav i obilí, rašící výhonky trav, osení, borůvek a brusinek). Z živočišné složky to jsou především měkkýši, pavouci, brouci a mravenci.
Tetřívek je pták stálý. Vyhovuje mu krajina s rozptýlenými lesíky, s rašeliništi, mokrými loukami, hraničící se zemědělskými pozemky, kde je schopen v průběhu roku najít dostatek potravy. Bez takového prostředí je jeho existence v krajině nemožná.
Tetřívci na Vysočině
Tetřívek byl v minulosti na Vysočině poměrně běžným druhem, jak dokládají myslivecké výkazy uložené v archivu v Jihlavě nebo záznamy o výskytu evidované v muzeu Vysočiny v Jihlavě. Do Jihlavských vrchů rozšířil teprve ve čtyřicátých letech 19. století přes Jindřichohradecko a Kunžacko. Velká tokaniště byla v letech 1900 až 1910 u rybníků Zhejral a Karhov. První tetřívek zde byl střelen 21. listopadu1833. Podle lesních konferenčních a hlavních knih se tetřívek vyskytoval v revírech brtnického velkostatku od roku 1877 v nepatrném množství (viz. tabulka 2).
Od třicátých let minulého století se v Jihlavských vrších početní stav tetřívků pozvolna snižoval a od poloviny padesátých let se tento pokles urychlil a stal se nezadržitelným. V záznamech muzea Vysočiny jsou z období od druhé poloviny čtyřicátých let do konce sedmdesátých let minulého století poznámky o pozorování tetřívků (viz tabulka 3).
Z mysliveckých hlášení o stavu a lovu zvěře v období od roku 1946 do roku 1959 uložených v archivu v Jihlavě jsem sestavil přehled dle lokalit. (viz tabulka 4).
Stav tetřívčí zvěře na lokalitách v Jihlavských vrších byl sledován Františkem Hanákem od roku 1972. Ještě v roce 1972 povolil tehdejší ONV Jihlava mysliveckým sdružením v okrese Jihlava odlov tetřívků v množství: Rohozná 3 ks, Batelov 3 ks, Dlouhá Brtnice 1 kus, Panské Dubenky 5 ks, Milíčov 2ks, Nová Ves 2 ks, Stonařov 2 ks, státní lesy Telč – Klátovec 2 ks, Horní Dubenky 3 ks, celkem tedy 23 kusů. V té době bylo na Jihlavských vrších 16 tokanišť s více než 300 kohoutky (Klátovec, Horní Dubenky, Býkovec, Panské Dubenky). V roce 1974 zde bylo napočítáno už necelých 120 kohoutků.
O pět let později ještě v roce 1977 byl povolený odstřel v rozsahu: Rohozná 1 ks, Jihlávka 4 ks, Panské Dubenky 3 ks, Klátovec (LZ Telč) 2 ks.
Aby se zabránilo zničení posledního tokaniště u osady Býkovec, byla dne 17. října 1985 svolána do nedaleké obce Jihlávky schůzka ochranářů, ornitologů, myslivců, lesníků, zemědělců a dalších pracovníků a odborníků. Konala se před bezprostřední realizací meliorace na této poslední tetřívčí lokalitě (viz foto z jednání).
Foto Snímek z jednání 17. října 1985 v obci Jihlávky. Na snímku zleva Aleš Toman, Mojmír Vlašín, neznámá osoba, Alena Slavingerová, Milan Macháček, Oldřich Musil Foto: Milan Slavinger
V roce 1985 byli na lokalitě pozorováni poslední čtyři kohoutci. Ze schůzky vzešly návrhy na záchranu zbytkové populace tetřívka. Bylo jasné, že případná realizace meliorací na zbytku rašelinných luk by znamenala totální likvidaci tetřívka v Jihlavských vrších. Ale bohužel i přes příslib pracovníků Státního statku Třešť a Okresní meliorační správy Jihlava byla tato lokalita přes zimu 1985/1986 zmeliorována a tím byla populace tetřívků odsouzena k zániku.
Milan SLAVINGER