Časopis Myslivost

Díky odloučenému terénnímu pracovišti na Novomlýnských nádržích  jsem dlouholetým a pravidelným uživatelem  této komunikace. Vzhledem k profesi muzejního zoologa jsem se vždy zajímal o živočichy, kteří se v okolí silnice vyskytovali a také o ty, kteří byli na silnici automobilovým provozem usmrceni. Nalezené kadavery mohly obohatit muzejní sbírky a jejich přesná druhová determinace obohacovala znalosti o výskytu obratlovců v této části jižní Moravy.
Opravdu překvapivé nálezy usmrcených živočichů jsem zaznamenal právě na nově zprovozněné R52 v zimním období. Nová stavba uprostřed ohromných polí lákala ve velkých mrazech hejna havranů (Corvus frugilegus), kteří hledali v přeházené zemině potravu. Během dvou měsíců jsem zde napočítal přes 50 mrtvých jedinců.
A ještě horší zkušenost mě čekala jen o pár kilometrů dál u Smolína, kde silnice míjela známé zimoviště kalousů ušatých. Těch jsem nasbíral  na tomto úseku během zimy více než třicet a k tomu jednoho puštíka obecného (Strix aluco) a dvě káně lesní (Buteo buteo).
Nová rychlá silnice si začala v panenském prostoru vybírat daň hned od prvních dnů svoji existence v podobě desítek sražených zajíců, bažantů  a srnčí zvěře, kterým násilně rozdělila jejich teritoria a oni to nechtěli akceptovat. Právě tyto  první zkušenosti s novou komunikací mě donutily všímat si této problematiky na celém úseku, který pravidelně projíždím.
Sledování usmrcených zvířat na vozovce může  v některých případech  osvětlit i jiné otázky, týkající se například výskytu vzácných a řídce se vyskytujících druhů, jejichž monitoring  je běžnými terénními metodami  obtížný.
Například mezi lety 2000 až 2003 bylo na R52 celkem zaznamenáno  5 zabitých tchořů světlých (Putorius eversmani), přičemž  stojí za zmínku, že čtyři nálezy byly učiněny na kilometrovém krátkém úseku u Rajhradu. Jejich výskyt zřejmě souvisel s kulminací početnosti křečka polního v těchto letech. V následujících letech až do současnosti zde nebyl již tento vzácný druh zaznamenán, i když v letech  2010 až 2015 byl křeček podél sledované komunikace znovu přemnožen.
 
Předmětem mého výzkumu byl úsek komunikace ohraničený hranicí města Brna (dopravní značka) a zakončením hráze mezi Horní a Střední nádrží Vodního díla Nové Mlýny. Jedná se o celkem 34 km, přičemž z hlediska charakteru  okolí komunikace lze rozdělit tuto trasu na tři části.
První úsek (č. 1, délka 4 km) vede řídkou zástavbou na periférii města až po křižovatku Rajhrad.  
Druhý úsek (č. 2, 27 km), je nejdelší a svým charakterem představuje typickou zemědělskou krajinu s minimem rozptýlené vegetace s dominujícími  velkoplošnými lány. Pouze ve dvou krátkých, asi kilometrových úsecích, se přiklánějí k silnici v blízkosti Pohořelic  menší lesní porosty obhospodařované jako bažantnice. Obě  bažantnice mají podél silnice postaven starý a místy nefunkční plot. Nikde jinde nemá D52 žádný ochranný plot a z hlediska mysliveckého obhospodařování bylo teprve v posledních třech letech přistoupeno na několika kratších úsecích k instalaci pachových zábran.
Třetí úsek (č. 3, 3 km) je svým charakterem zcela specifický. Dvouproudová vozovka  vede  po vrchu asi 30 m široké hráze, oddělující dvě rozlehlé vodní plochy.  Úroveň vozovky je  asi 2 m nad úrovní hladiny v Horní nádrži a 3 m nad hladinou ve  Střední nádrži. Horní nádrž nemá po celé délce styku s hrází vytvořeno  litorální pásmo a je tedy pro trvalý pobyt vodních obratlovců neatraktivní. Střední nádrž je chráněná jako Přírodní rezervace a je zařazená i mezi mokřady mezinárodního významu pod ident. č.  RS9.15. Při styku s ohrázováním je zde naopak vytvořeno poměrně široké litorální pásmo s porosty rákosu i s mozaikovitě vytvořeným keřovým i stromovým patrem.
V tomto prostoru se vyskytuje celoročně řada druhů vodních ptáků i savců, kteří biotopy Novomlýnských nádrží obývají. S postupným stárnutím  a zarůstáním tohoto litorálního pásu se sem v posledních letech dostávají i druhy vázané na souš, jako jsou ježci, zajíci, hlodavci (Rodentia),  kunovité šelmy (Mustelidae), srnčí zvěř, divoká prasata (Sus scrofa), ale také kočky domácí (Felis silvestris f.catus). Tyto druhy migrují většinou podél vozovky a jejich konflikty s dopravou jsou minimální.
Přirozená migrace živočichů vázaných na vodu se děje naopak pouze přes komunikaci, protože jiná varianta přechodu proti proudu Dyje  není mezi nádržemi  možná.  Tato situace je kritická především pro bobra evropského (Castor fieber) a vydru říční (Lutra lutra), jejichž migrační aktivity jsou celoročně vysoké a oni nejvíce doplácejí na nedokonalost této komunikace, která zde nemá vytvořeny žádné zábrany ani umělé průchody pro bezpečný přechod těchto i jiných druhů.
Specifičnost komunikace vedoucí mezi hladinami rozlehlých nádrží láká i jiné skupiny živočichů, např. netopýry, kteří nad ohřátou silnicí loví v noci hmyz. 
O první informativní čísla usmrcených živočichů na tomto úseku se zasloužili brněnští chiropterologové vedeni  prof.J. Gaislerem, kteří zde posbírali během roku 2007 celkem 119 kadáverů 11 druhů netopýrů (Microchiroptera) sražených automobily. Náhodné nálezy zabitých netopýrů svědčí o netopýřích aktivitách v tomto prostoru i  v současnosti.
 
Hlavní důvody, proč se ptáci a savci vyskytují  na frekventované komunikaci jsou zřejmé: buď kříží silnici při  migraci (její typ může být různý), nebo sem míří hledat potravu. Nálezy zabitých ptáků většinou souvisejí s potravou, která se nachází v těsné blízkosti komunikace, obvykle na zatravněných okrajích silnice, náspech a svazích, kde roste řada atraktivních bobulovin a vyskytuje se zde hmyz. V některých případech se atraktivní potrava nalézá přímo na povrchu vozovky, a to může být např.  vysypané obilí nebo jiný druh převážených plodin.
Někteří ptáci také vyhledávají  kadávery  již usmrcených živočichů. To se týká především kání lesních, straky obecné (Pica pica ) a vrány obecné šedé (Corvus coorone cornix) a v okolí VDNM i racků (Larus sp.)
Přirozená inteligence zástupců krkavcovitých ptáků (Corvidae) stojí za skutečností, že před projíždějícími vozidly stačí odletět a v předloženém přehledu usmrcených ptáků chybí.
Zcela specifická situace se opakuje během každé tvrdší zimy přímo v okolí přelivného objektu mezi nádržemi. Hladina pod propustí nikdy úplně nezamrzá a kumulace zimujícího vodního ptactva je zde vždy mimořádně vysoká. V silných mrazech trpí nejvíce lysky černé, které vycházejí  v nouzi hledat potravu na vozovku. Tento stav kulminoval  v lednu 2017, kdy jich skončilo pod koly během několika dnů  mnoho. Na jejich ostatky se vrhali další ptáci a končili stejně.
Sovy jsou nejčastěji usmrcovány v zimních měsících a v místech, kdy má silnice  vytvořeny široké a vysoké  zatravněné náspy.  Jejich úhel, pod kterým jsou ozařovány slunečními paprsky, přispívá k rychlejšímu odtávání sněhu a tím také k aktivitě hlodavců, které sovy vyhledávají. K dokonání katastrofy stačí kombinace takových náspů a  blízkého zimního shromaždiště kalousů ušatých.
 
I když získané údaje jsou zatíženy nepřesností vyplývající jednak z metodického přístupu (nepravidelné kontroly sledovaného úseku, obtížné vypozorování  některých usmrcených živočichů během jízdy na vlastní vozovce, nemožnost důkladně sledovat  přilehlé příkopy a náspy za svodidly),  ale také proto, že  u sražených větších druhů, představující  překážku (pro někoho „maso“)  ležící na vozovce, musí pozorovatel počítat s jejich včasným odklizením, ať už z jakéhokoliv důvodu.  
Popsané nedostatky zcela jistě předložené výsledky zkreslují, ovšem pouze směrem dolů a lze tedy předpokládat, že skutečné počty usmrcených  obratlovců  byly vyšší. Naopak dlouholetý monitoring byl většinou  prováděn poměrně často v krátkých, několikadenních  intervalech a stále stejným způsobem, což některé metodické chyby eliminovalo a dodatečné pěší kontroly některých míst výsledky zpřesňovaly.
Je také nutno zdůraznit, že jakékoliv porovnávání výsledků z jednotlivých let mezi sebou bude vždy zatíženo nejpodstatnějším zkreslujícím faktorem, a to je měnící se hustota provozu za určitou časovou jednotku. Tato  velmi často opomíjená veličina hraje při hodnocení  srážek lovné zvěře s dopravními prostředky zásadní význam.  Například v poslední době často v médiích diskutované  přemnožení toho či onoho druhu spárkaté zvěře vychází obvykle z neporovnatelných údajů získaných v různém časovém odstupu.  
Obdobně se do takových statistik musí zakomponovat stále se zvyšující průměrná rychlost provozu. Tuto skutečnost dokreslují např. i poznatky z naší preparátorské dílny – kadávery ze silnic nižších tříd lze často úspěšně preparovat, ale usmrcení obratlovci na rychlostních komunikacích a dálnicích jsou v drtivé většině pro preparaci nepoužitelní.
U mimořádně využívané mezinárodní  D52 byla zjištěna v roce 2010 hustota provozu 15 937 motorových vozidel za den, ale už v roce 2016 stoupla na stejném úseku  na 23 535 vozidel za den, tedy téměř 1000 vozů za hodinu. Tato čísla dokazují  o jak významnou proměnnou  veličinu se jedná. V dopravní špičce je překonání takové pohyblivé bariéry  pro jakéhokoliv živočicha prakticky vyloučené.
Do analýzy a přiložených tabulek jsem použil záznamy pouze z posledních 12 let, které považuji za nejpřesnější, i když jsem se této problematice věnoval na uvedené trase mnohem dříve. V letošním roce se připravuje dlouhodobé  uzavření  úseku č. 3 v souvislosti s přestavbou mostu a tato skutečnost  mě vedla k  uzavření dosavadního výzkumného období. Celkem bylo v uvedených letech uskutečněno 1133 obousměrných cest, což  představuje téměř   dvě kontroly  týdně.
 
Z hlediska pohledu na zástupce lovné zvěře je třeba zdůraznit u bažanta (Phasianus colchicus), že počty usmrcených jedinců neodrážejí skutečnou početnost tohoto druhu v celém prostoru sledované komunikace. Bažanti jsou usmrcování  především v asi čtyřkilometrovém úseku kolem Pohořelic, kde  silnice sousedí s bažantnicemi LZ Židlochovice (Studýnková a Proklatá). V měsících  říjen až únor, kdy zde probíhá vypouštění bažantů a jejich lov, bývá na tomto úseku usmrcena většina registrovaných jedinců (např. v roce 2017 až 88 % ze všech   podchycených případů).
Naproti tomu údaje o počtu usmrcených zajíců (Lepus europaeus) nebo srnčí zvěře(Capreolus capreolus) byly získávány  z celé sledované trasy. Zajíci byli nejvíce usmrcováni  v období od února do května (průměrně  63 %  ze všech zaregistrovaných jedinců), a to rovnoměrně po celém úseku č. 2, malý počet, ale pravidelný, byl zjišťován na úseku č. 1.  a pouze dva případy usmrcení byly v posledních letech zaznamenány na hrázi (úsek č. 3).
Vzhledem k tomu, že mezi kadávery byla zaznamenána i řada velmi mladých jedinců, lze předpokládat, že zaječky kladou mladé přímo v zatravněných náspech podél silnice, které nahrazují dřívější meze a travní společenstva, které v současné zemědělské krajině kolem D52  chybějí.
Výsledky týkající se zástupců šelem potvrzují obecně známé skutečnosti z naší přírody posledních let.  Evidentní  je  narůstající populační hustota kuny skalní (Martes foina) a lišky obecné (Vulpes vulpes) nebo naopak úbytek tchoře tmavého (Putorius putorius).  Na kulminaci hraboše polního v letech 2018 a 2019 zareagovala mimořádným populačním růstem  lasice kolčava (Mustela nivalis).
Vysoký  a stále narůstající počet zajetých ježků (Erinaceus sp.) lze  vysvětlit jen částečně, a to stárnutím různých biotopů přímo sousedících s tělesem komunikace. Silniční náspy jsou celoročně bohatě zatravněné, často osázené houštinami keřů i stromů, úhory na periferii města nebo zestárlé větrolamy se změnily v džungli a oba tyto biotopy představují pro ježky vhodné životní prostředí.  
Nesmyslné výsadby všech možných druhů bobulovin a vytváření kompaktních keřových ostrovů v těsné blízkosti  rychlostní komunikace  možná vylepšují výhled projíždějícím turistům, ovšem pro drobné ptactvo mají tyto novotvary v rozorané krajině bez dostatku  keřů a stromů zcela fatální následky. Drobní ptáci se při tahu, ale v posledních letech  i v době hnízdění, shromažďují v těchto mnohdy na kilometry daleko jediných křovinných porostech, a to se jim stává osudné.
Pro zjednodušení uvádím všechny druhy nalezených drobných ptáků společně (celkem 13 druhů), přičemž se v nálezech  nejčastěji objevovali  běžní zástupci našich pěvců jako vrabec polní (Passer  montanus), drozd zpěvný (Turdus philomelos) nebo kos černý (Turdus merula), ale ojediněle se ve výřadu usmrcených  objevil např. i  datel černý (Dryocopus martius), nebo drozd cvrčala (Turdus iliacus). Vzhledem k malé velikosti pěvců se data zjištěná  u této položky od reality zřejmě významně liší.


 
Nový prvek naší přírody, invazivní nutrie říční (Myocastor coypus) v posledních letech obsadila všechny typy vod na jižní Moravě, kde se úspěšně rozmnožuje a mírné zimy přežívá bez problémů. Probíhající  expanze se od roku 2016 projevuje i  v počtu usmrcených jedinců na třetím úseku.
Samostatnou kapitolu výzkumu by mohla představovat kočka domácí, jejíž původní striktní vazba na zástavbu (úsek č. 1, okolí Pohořelic a Nové Vsi, okolí ATC Merkur) se v posledních letech postupně rozšířila nejprve na ostrůvkovitý výskyt (např. u benzinových  stanic a motorestů) a v současnosti  se již trvale vyskytuje podél celé sledované trasy.
Obdobně se změnilo  rozšíření potkana (Rattus norvegicus), který se vyskytuje prakticky v celém prostoru D52 i I/52, ovšem přímo na vozovku pravidelně nevylézá.
Z přehledu usmrcených křečků polních (Cricetus cricetus) lze odvodit, že jeho přítomnost v zemědělské krajině jižní Moravy je trvalá a stejně jako v minulosti jsou populační gradace odděleny periodami nízké početnosti. Vysoké počty usmrcených křečků v letech 2010 až 2011 jsou uvedeny v tabulce jen jako hrubé odhady.
 
Výjimečné výsledky byly shromážděny na úseku č. 3. (tab.č.2), kde jsou každoročně usmrcovány  dva silně ohrožené druhy naší fauny, bobr evropský a vydra říční.  Uvedená  čísla mají jasnou vypovídající hodnotu a je třeba zdůraznit, že na tomto přehledném úseku jsou určitě zatížena mnohem menší metodickou chybou, než na ostatních úsecích. Je evidentní, že stav zjištěný  na vozovce odráží reálnou početnost obou druhů v této části Podyjí a z tohoto úhlu pohledu nepatří zdejší populace do kategorie ochrany, kam jsou momentálně zařazovány.
Na druhé straně se zdejší komunikace nachází na hranici chráněného území a spadá také do jeho ochranného pásma, z čehož měly už dávno vyplynout určitá opatření k ochraně těchto i jiných živočichů, kteří  jsou na této silnici pravidelně usmrcování.
Nepřehlédnutelné objemné  kadávery  bobrů, vyder a v posledních letech  i nutrií se válí po této vozovce prakticky neustále a snadno je zaregistruje  každý, kdo zde projíždí. Tento stav zde přetrvává roky a nic se neděje – naopak se údajně z „ochranářských“ hledisek – odsouvá stavba nové dálnice, v jejímž projektu  je už  pamatováno na opatření na ochranu migrujících živočichů, a která by tenhle problém vyřešila.
Také absence oplocení podél celé trasy D52 je burcující a nelze porozumět lhostejnosti nebo neznalosti, s jakou k projektu realizace rychlostní komunikace R52 (a později dálnice)  přistoupili projektanti, později i stavitelé, nebo  proč se aktivními účastníky řízení při přípravě této stavby nestaly dotčené obce a jejich myslivecká sdružení nebo  státní ochrana přírody?  


 
Domnívám se, že předložené výsledky dlouholetého sledování důležité silnice  jsou  závažné nejen z obecného hlediska ochrany přírody nebo z hlediska mysliveckého obhospodařování a  péče o zvěř, ale že vypovídají i něco více o vztahu celé  společnosti k naší přírodě.  
Výsledky také dokazují, že neustále omílané zprávy o střetech lovné zvěře s automobily nejsou zásadním problémem našich silnic, neboť  několikanásobně více smrtelných střetů s automobilovým provozem se týká mnoha dalších druhů obratlovců a pochopitelně i ostatních živočichů, včetně chráněných,  kteří ovšem nemačkají plechy karoserií a nejsou tedy pro nikoho zajímaví.
Existence nechráněné rychlostní komunikace v jakémkoli typu přírodního prostředí má pro místní faunu podobně negativní význam jako například používání těch nejsilnějších jedů v zemědělské praxi, snad jen s tím rozdílem, že takové komunikace  zabíjejí celoročně  a po dlouhá desetiletí. O připravované dostavbě dálnice D52 od Pohořelic do Mikulova se vedou už příliš dlouho bezvýchodné debaty a pravidelné odvolávání se tzv. „ekologických“ organizací odsunuje smysluplné řešení do nedohledna. Pro lidi žijící v tomto regionu je informační zmatek  o vývoji této cesty každodenní otravná realita, ale přežívají a přežijí. Pro mnohé ptáky, savce a spousty jiných organismů je ale přežívání v blízkosti stávající vozovky jen otázkou času, než skončí na asfaltu…
RNDr. Miroslav ŠEBELA, CSc