Příloha Myslivecké zábavy - Myslivecké zábavy 2/2012
2
Jiří ŠMOTEK
Již několik dní před počátkem lovu srnců hustě pršelo. Meteorologové předpovídali vydatné deště zejména na Moravě. Společně s tím, i vzedmutí hladin všech řek a nebezpečí povodní. Předpověď se jim opravdu vydařila. Déšť se spouštěl z oblohy celý týden skoro nepřetržitě od rána do večera a od večera do rána. Měnila se pouze jeho intenzita. Zem už nebyla schopna vodu absorbovat. Všechny podzemní rezervoáry byly přeplněné. Koryta stružek, potůčků i řek se plnila kalnou vodou a jejich hladiny vytrvale stoupaly. Kde normálně bylo vody po kotníky, najednou tekl proud ve výši pasu.
Ervos dostal ten rok povolenku na srnce třetí věkové třídy. Již od zimy se toulal po honitbě a hledal nějakého, který by uspokojil jeho představy. Měl vyhlédnutou raritu. Srnce s pokrouceným parožím v Holíkovách. Několikrát se ptal Miříka, co asi řeknou ostatní myslivci, když uloví starého srnce ještě před říjí.
žádný komentář
7
Luděk ŤOPKA
Takový krásný starý rybník v lese za Chodovskou Hutí. Chodíval jsem tam rád, protože jsem toto místo obdivoval a protože nejen kolem něho, ale v celém širokém okolí roste množství hub všemožných druhů.
žádný komentář
10
Jiří LUDVÍK
Pes domácí (Canis lupus f. familiaris) je největší a nejstarší domestikované zvíře vůbec, provázející člověka minimálně čtrnáct tisíc let. Obecně se předpokládá, že se jedná o zdomácnělého a umělým výběrem změněného vlka. Podle odhadů je na celém světě chováno asi sto miliónů psů a množství toulavých a opuštěných hafanů je odhadován na pět set miliónů. To říkají chytré knihy a odborné stati.
žádný komentář
12
Eduard SVÍTIVÝ
Za posledních deset let se tak moc rozmnožila divoká prasata, že se s nimi střetáváme i v místech, kam dříve běžně nevkročila. Nepustoší už jen zahrádky bezmocných chatařů, ale promenádují se i po sídlištích na okrajích měst. I tento příběh je na podobné téma. Tentokrát se zatoulaný kanec stal nevítaným hostem u jedné mladé rodiny a nejen její tři členové, ale i další přizvaní lidé si s tím nevěděli rady...
žádný komentář
14
Jan LEFKÝ
S myslivci se toulám od svých patnácti roků. Tedy nějakých čtyřicet tři let! Za tuto dobu jsem vystřídal spoustu oblečení, obutí, nožů, dokonce i zbraní a dalekohledů. Jen to jediné, co mě stále provází po mých loveckých cestách, je batoh. Ten starý, první, sice samozřejmě dnes používám jen na roznášení krmení pro zvěř, a ten nejnovější na hony a jiné toulky přírodou. Ale přesto ten první má své kouzlo a nějak mne inspiroval ke vzpomínce na následující lovecké epizody.
žádný komentář
18
Antonín EŠNER
Ono se snadno řekne snadno „pište o minulosti a historii myslivosti“! Řekli byste, že na tom nic není, jen navštívit pár archivů a ze starých listin opsat všechno, co vás zaujme. Stejně jsem uvažoval i já před časem na schůzi Klubu autorů ČMMJ, když jsme byli předsedou vyzváni, abychom se při tvorbě věnovali také historii vývoje myslivosti od pradávných dob až po současnost. Jako rodák z Kroměříže jsem nabyl dojmu, že žiji uprostřed úrodného lánu a stačí vzít kosu, obrazně řečeno, a začít žnouti. Byl jsem přesvědčený, že archivy a knihovny v Kroměříži historií myslivosti přímo přetékají, avšak jen do chvíle, než jsem se o tom osobně přesvědčil.
žádný komentář
22
František BURIAN
Podle starých a ustálených tradic by naše vyprávění mělo začínat chválou jarních podvečerů, kdy každý ušlechtilý myslivec někde v krytu lesa čeká, až se na obloze rozsvítí první hvězdička a krátce potom se ozve to známé „kvor, kvor“. Nikdy jsem neměl v lásce ty příliš poeticky založené myslivce, kteří hlavně jen pro obdiv znali vyjmenovávat, a to česky i latinsky, známé slučí neděle, od Reminiscere až po Qusimodo geniti. Obyčejně plýtvali chválou těch jarních přírodních jevů a toužebně očekávali návrat „prvních poslů jara“, našich „dlouhozobek“ či „tajemných krásnooček“, tedy sluk lesních. Jakmile se pak ukázaly, byly přivítány - prachem a olovem. A bylo po jarní poezii...
žádný komentář
24
Oldřich KOUDELKA
Je tomu již více než dva roky, kdy se dlouholetý aktivní myslivec a milovník přírody musel se svými láskami rozloučit. Alespoň v podobě činností přímo v terénu. Nemoc neprokrvování dolních končetin totiž způsobila dnes již třiaosmdesátiletému Miloši Klapetkovi problémy s pohyblivostí. Myslivosti se však nechtěl vzdát, a jelikož si z jejího provozování odnesl mnoho překrásných vzpomínek a zážitků, rozhodl se, jak sám říká na stará kolena, splnit přání svých vnoučat a začít malovat. A přestože nikdy neabsolvoval žádné výtvarné vzdělání, vzbudily hned jeho první obrázky velký zájem, neboť byly v mnohém jiné, netradiční, originální, plné fantazie.
žádný komentář
27
Zdeněk ŠÍBR
Jaro bylo v plném proudu, příroda se oděla do nejkrásnějšího pestrobarevného hávu, vzduch byl prosycen vůní nejrůznějších květů a všude byla krásná, jemně zelená barva mladých lístků a trav. Přiblížil se každoročně dlouho a netrpělivě očekávaný odlov srnčí zvěře. V sobotu samotného šestnáctého května, byl krásný, bezoblačný den. To je období, na které se těší po době půstu každý myslivec. I já jsem se samozřejmě připravoval a těšil se po dlouhé zimě a březnově dubnových plískanicích do mateřské honitby.
žádný komentář
29
Ing. Leo VALA
V poslední době se mi stále častěji vybavuje poněkud tragikomická vzpomínka na jeden válečný příběh, který se odehrál již dávno před půl stoletím. Tehdy, na sklonku května neblahého roku devatenáct set čtyřicet dva, voněly květy po venkovských zahrádkách jako každoročně v tuto jarní dobu. Příroda nešetřila svými půvaby ani v tom hrozném čase šílenství, běsnění, strachu a vraždění. Nevadilo jí, jako nám, stísněným lidem, že z rozhlasových skříněk opatřených ceduličkou: „Pamatuj, pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se vězením, nebo i smrtí“, ale i z novin a filmových týdeníků promítaných před velkoněmeckými sentimentálními velkofilmy, se ozývá barbarsky surový vítězný ryk nad úspěchy německých zbraní. Výplody goeblsovské propagandy a bláboly kolaborantské vlády byly slyšet skutečně na každém kroku a nevyhýbaly se ani venkovu.
žádný komentář
31
Jánoš BEDNAŘÍK
Jsem ve věku, kdy už dávno mám nárok na ohlédnutí se zpět a vzpomínání, co jsem v životě prožil, zkusil a viděl. Povoláním lesník, několik let jsem pracoval jako vedoucí polesí, které téměř celé bylo tzv. režijní, tedy státní honitba. Pokud si vzpomínám, tak výměra činila něco přes šestnáct set hektarů s hlavním druhovým zastoupením v srnčí zvěři, ale měli jsme i kolem čtyřiceti kusů zvěře mufloní, která tam byla vysazena po válce, kdy ještě honitba byla v držení společenstva. Samozřejmě nějaká zvěř drobná, kolísavé počty černé a v těch časech, byl to konec šedesátých let, se ve stále větší míře začínala ukazovat zvěř jelení, jako přecházivá. Ostatně, nejméně jednou třetinou hranice jsme sousedili s jelení.
žádný komentář
38
Zdeněk HLAVÁČ
Slunce vstávalo z rozervaných cárů žlutého etamínu lehkých jarně roztoužených mraků. Svítání toho dne se dalo zatím jen tušit, ale okolní svět se už rýsoval zcela zřetelně, byť ještě nočně ztichlý a tajuplný.
žádný komentář
39
František LIBOSVÁR
Mezi myslivci je pěkný zvyk zvát si kamarády na lovy takové zvěře, kterou ještě neulovili. V duchu těchto společensko-mysliveckých tradic jsem si před lety pozval kamaráda Jožku ze slovenské Trnavy. V předvečer lovu ke mně přijel a po srdečném přivítání okamžitě zhodnotil na zdi úlovek mého královského bažanta s klínem dlouhým sto šedesát pět centimetrů. „Takéto exoty vypúšťáte strelcom krotké s kliétok, čo? Nemóže byť predsa problém takéhoto vtáka streliť.“
žádný komentář
.aspx?maxSideSize=100&width=100&height=100)
40
Štěpán NEUWIRTH
Toulal jsem se revírem s brokovnicí na rameně, čistil studánky, opravoval posedy, na kterých jsem večer zasedal, abych z výšky obhlížel loučky, zda se na některé neobjeví srnčí. Těžko dnes někdo uvěří, že na konci šedesátých let byla v polních honitbách tato nádherná zvěř vzácností. Stejně tak je k neuvěření, že možnost zakoupit kulovou zbraň byla pro mnohé z nás utopií, takřka nesplnitelným snem. V devětašedesátém roce se však na mě usmálo štěstí. Ujal jsem se psaní myslivecké kroniky a revíru obětoval všechen svůj volný čas, takže předseda sdružení, v civilu major ostravské kriminálky, v záchvatu velkodušnosti mě poklepal po rameni a pravil: „Nemáš sice tu správnou legitimaci, ale přírodu máš rád, a proto ti pomohu k nákupnímu povolení…“
žádný komentář