1.2.2012
Boris Valníček
Dík pánům Plhalovi, Kamlerovi a Turkovi za článek v Myslivosti 2/2012, str. 28. Tak, jak tam probírají otázku přemnožení černé zvěře, ukazují jádro problému, na které je třeba zaměřit pozornost myslivců i vrchnosti.
Otázka nerovnoměrného výskytu černé je asi zásadní a většina myslivců ji může jen potvrdit, stejně jako záležitost možností odstřelu na hranici pole-les. Už před časem jsem v Myslivosti navrhoval zpracování podrobnější evidence odstřelů s jejich rozložením do mapy, což by dalo možnost hledání metodiky lepšího řízení odstřelů, tak jak se třeba zmiňuje ve své poznámce v citovaném čísle časopisu na str. 67 senátor Šilar. Asi není možné urychleně provést změnu hranic honiteb tak, aby byl možný odlov na hranici pole-les. Ale asi by bylo možné stanovit ministerskou vyhláškou výjimku příslušného paragrafu zákona a pro lov černé zvěře dvěstěmetrové pásmo zrušit, nebo aspoň omezit.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že na louce v klínu lesa 0-150 metrů od hranice si černá našla nejlepší místo pro své řádění, na které je možné se jen dívat. Trochu pomůže odvádění pěšinkou kukuřice, ale to není systémové řešení. Ještě bych rád upozornil na knihu Heinze Meynhardta, vydanou už r. 1983 v nakladatelství Panorama „Mezi divočáky“, která na základě zkušeností v lesích tehdejší NDR, obsahuje značné množství praktických poznatků o životě této zvěře, i o možnostech omezení škod. Je tam množství informací, které mohou i v našich revírech posloužit myslivcům k hlubšímu pochopení problematiky.